Z britského týmu YAG dorazilo celkem 5 členů. Z Prahy je Standa dovezl rovnou do bivaku pod Wilder Kopf, který jsme pro jistotu den předem již obsadili. Byl to totiž první den, kdy se v Bivaku smí přespávat. Na začátek bereme Brity do lehčích cest, na druhém konci lana, aby měli šanci se v klidu seznámit s místní skálou a všudypřítomném zakládáním uzlů a smyček. Na uzly koukají ze začátku celkem s respektem, ale postupně si přirozeně zkoušejí pod skalou zakládat vše možné i nemožné. Zkrátka, jako každý lezec, který dostane do ruky pytel smyček.

Na úvod se nám povedlo: Westwand VIIc na Blosztock, Roberts Rippe VIIIc na Flaschköpfe, nebo Westwand VIIIb na Höllentor.

První dva dny nás stíhá neskutečné vedro, které je v kombinaci s absencí mága v cestách trošku demotivující. Naštěstí Standa přivezl všem klasické pleny, které alespoň trochu pomůžou proti reflexu mágování.

Kvůli noční bouřce využíváme pohodového rána na odpočinek, nákup, společné jídlo v Děčíně a nakonec i odpolední lezení na pravém břehu Labe. Konkrétně nacházíme komfort suché skály na Trůnu, tak si Britové užívají alespoň na jedno odpoledne sportovně zajištěné cesty pořádně do převisu a ještě s mágem. Sportovní charakter této oblasti využívá hlavně Marin, který se prochází v jedné cestě za druhou, a jak již začíná být jeho zvykem čistí presky z cest, které už se nikomu jinému lézt nechce. Tím si vysluhuje přezdívku „Marimak the cleaner“. Pod jeho taktovkou padlo na OS: Návrat krále (Xa), Poslední relikvie (Xb), Kouzelník žito (Xb) a Čistič Viktor (IXb).

Čtvrtý den jsme si rozdělili na dopolední lezení nad bivakem a odpolední na dvojvěží Rohnspitze a Domwächter kvůli stínu. Celý den si střídáme parťáky, abychom se lépe seznámili. Já a Michael si ráno například dáváme nádhernou cestu Direkte Strubichkante (VIIIc) na Wilder Kopf. Odpoledne jsme obsadili dvouvěží tak, že každý vylezl jinou cestou nahoru. Vrcholové setkání jsme vyřešili přelaněním z Domwächter na Rohnspitze. Kde jsme si společně užívali nádherné výhledy při západu slunce.

Pátý den konečně volíme něco jako „rest day“. Ráno přejíždíme do Ádru, kde jsme dostali možnost se ubytovat na půdě U Tošováka. Po poledním klidu nás ale stejně začnou svrbět prsty, a proto se vydáváme trénovat krátké širočiny na ostrov Bláznů. Tam pod vedením Anči Šebestíků Britové poprvé zažívají tu klasickou bezmoc v první širočině bez chytů, kde posun vzhůru by se dal počítat v minutách na metr. Jelikož nadšení z místního lezení a krajiny je opravdu veliké, část výjezdu se večer vydává na rychlý výstup na Milence. Bohužel Trajbimu (Tomáš Trajbold) při nástupu do Staré cesty smekla lezečka. To mělo za následek pád a zlomenou nohu. Záchranná akce však proběhla bez komplikací a zlomená noha byla jediné utržené zranění.

Následující den začínáme zvolna procházkou skalním městem, kterou jsme využili pro výběr cest na další dny. Naši kamarádi tak zažili, kolik lidí se pohybuje po značeném okruhu. Je hezké vidět, že stejně jako my neustále hledají různé kruhy uprostřed monumentálních stěn, až je z toho bolí za krkem. Odpoledne jsme se rozdělili na několik skupinek a vydali jsme se napříč skalami hledat lehčí cesty (klasiky). Lezlo se např. na Džbán, Želvu, Sud, Ty-tydýt, atd.

Poslední dny v Ádru lezeme klasiky všeho druhu, na různé věže Starostová, Štěpánská koruna, Milenci, atd. Za zmínku stojí ještě další společné setkání na Milencích, kde se lezly současně 4 různé cesty.

Naši noví přátelé z Anglie si pobyt u nás opravdu užili a mnoho z nich už přemýšlí o návratu za dalším lezením. Zároveň se těší na naši zimní návštěvu v únoru 2026 a jsou zvědaví, jak si poradíme v jejich domácím prostředí.